Přijel vlastně jen na výlet. Bylo slunečné dopoledne, natěšené děti na zadních sedačkách a jasný plán. Strávit pár hodin venku a pak zase zpátky do běžného týdne. FARMAPARK měl být zábava na jeden den. Místo, kde se děti proběhnou, dospělí si dají kávu a všichni budou šťastní.
Jenže některá místa mají zvláštní schopnost člověka si podržet a zpomalit ho.
Už ve vchodu si všiml, že tohle není klasický areál a soubor atrakcí. Všechno působilo promyšleně a jako prostor s hlavou a patou. Děti vyrazily mezi ohrady se zvířaty a na hřiště, a on poprvé po dlouhé době neměl potřebu je kontrolovat každých pět minut.
Sedl si a díval se.
Postupně začal vnímat detaily. Viděl, že návštěvníci tu neprochází ve spěchu, ale tráví tu celý den. Viděl prostor, který funguje i v zimě, kryté haly, kluziště a zázemí. Napadlo ho, kolik asi takových míst vlastně v Česku je. A kolik by jich bylo potřeba.
Když se šel projít dál, narazil na informace o tom, co všechno se tu ještě chystá. Že vznikají apartmány, Biofarma, projektuje se wellness. Viděl fotovoltaiku a bateriové úložiště, které celý areál postupně posouvá k soběstačnosti.
Najednou to začalo dávat jiný rozměr. Tohle je věc, která pořád roste.
Zastavil se u vizualizací apartmánů a představil si, že přijede na víkend nebo týden v létě a děti ráno vyběhnou ven a on si dá kávu na terase. Pak mu došlo, že to nemusí být jen představa. Že tohle místo má ještě jednu rovinu. Tu investiční, že všechny zbylé víkendy a týdny, kdy tu nebude on, bude apartmán vydělávat v jeho prospěch.
Přišlo tiché uvědomění a velké rozhodnutí, že dává smysl mít něco, co není jen číslo na účtu. Něco, co má konkrétní podobu. Místo, kam se vrací lidé. Místo, které má budoucnost a možná i něco navíc, totiž pocit, že je u toho od začátku.
Odjížděli později, než původně chtěl, a ani děti nechtěly domů.
V hlavě už si ale nesl myšlenku, která tam ráno ještě nebyla. Možnost stát se součástí FARMAPARKU.


